Jiné dimenze fotografie

Jiné dimenze fotografie

Představují se hosté Volného sdružení umělců jižních Čech, Veronika Pilařová z Benešova, Miroslava Trusková a Jindra Prokeš z Tábora.

Veronika Pilařová se narodila v Plzni, nyní žije ve vesničce nedaleko Benešova u Prahy. Fotografie ji fascinovala odjakživa, nejprve fotila na analogovou zrcadlovku Prakticu a Canon. Rok 2003 se pro ni stal zlomovým, pořídila si první digitální fotoaparát a začala se fotografování více věnovat. Mnozí ji znají z různých výtvarných workshopů, které pořádala a učila lidi, jak pracovat s novými materiály, vytvářet si užitkové věci i krásná díla pro potěšení. Během této lektorské činnosti začala přispívat do různých časopisů – rozfocovat postupy a psát návody. Postupem času fotografovala i jiné věci a její koníček se změnil v opravdovou vášeň, každodenní součást života, kterou se snaží vnímat z mnoha úhlů, zachycovat emoce, nálady, lidské pocity. Každá fotografie je jedinečná, má své kouzlo, vypráví příběh – ať je to fotka architektury, zvířete, člověka, věci … Ráda fotí makro – miniaturní svět, přírodu, věci, děti, svatby … Svého miláčka nosí stále s sebou jako mobil a peněženku s doklady.

Miroslava Trusková z Tábora o své práci říká: „Žijeme v hektické době, ale někdy je dobré se zastavit, rozhlédnout kolem sebe. Snažím se o zachycení prostředí kolem nás, ale i fotografie, které byly dopředu promýšlené a na zlomek času dotvořené jiným světlem, zároveň při zachování toho nativního, jako je například soubor luminografie.

Jindra Prokeš se narodil v 70. letech minulého století v Prachaticích, které je obklopené krásnou šumavskou přírodou a možná právě odtud pramení jeho láska ke kráse. "Krásu se snažím vnímat celý život v mnoha věcech, situacích a lidech. Jak však to sdělení o kráse předat dál? Když mi bylo asi 11 let, dostal jsem od mého taťky první foťák značky BEIRETTA. Tehdy se začal můj „fotografický“ život. Fotil jsem okolí, fotil jsem spolužáky na školním výletu, fotil jsem. Tatínek, sám fotograf, mě naučil v naší koupelně, která se často proměnila ve fotokomoru, vyvolávat filmy, zvětšovat, tvořit. Jemu za mnohé vděčím a dodnes je pro mě velikou motivací. Fotografie je pro mě především sdělením. Sdělením emocí, krásy, okamžiku. Často a rád používám citaci doktora Hořce z Černých baronů: „Zejtra ti pučim foťák, a uděláš mi pár fotek. Na památku. Protože za pár let tomudle nikdo nebude věřit“. „Fotografie je sdělením, sdělením pro mě, pro vás, pro další generace.“ Nemám v sobě žádné „velkolepé“ ambice. Mám jen radost z každé povedené fotky a pokud se mi podaří tu radost předat dál, tak si myslím, že za pár let se budeme mít pořád na co koukat. Přátelé, kamarádi! Fotka je tak úžasná a já jsem jí za mnohé vděčný."

Galerie

Informace o akci a jejím konání

Pro lepší přizpůsobení obsahu pro Vás, bezpečnosti, měření statistik návštěvnosti a lepší zpětné vazbě tento web používá cookies. Klikáním a navigováním po stránce souhlasíte s tím, že sbíráme o Vás anonymní informace přes cookies. Více informací o používání cookies na naší stránce najdete zde.